klášter kapucínů
21.4.2020
Kategorie: Nezařazené, Zajímavosti

5 opuštěných míst v Portugalsku

V tomto článku se podíváme na některá zajímavá místa, kde na turisty či místní opravdu nenarazíte. Jde o opuštěná místa, která mají svou historii i kouzlo.

Hraniční stanice Portu Roque

Marvão, Portugalsko

Portu Roque

Opuštěná pohraniční stanice ležící na hranici mezi Portugalskem a Španělskem určená pro boj proti pašování.

Po druhé světové válce a španělské občanské válce dominovaly v obou Pyrenejských zemích diktatury Antonia de Olivera Salazara a Franciska Franka. S ohledem na tehdejší ekonomickou situaci se právě hranice mezi Portugalskem a Španělskem staly frekventovaným místem pro pašování zboží.

Portugalská vláda se snažila tuto nelegální činnost monitorovat tím, že stavěla další pohračniční stanice. V roce 1964 najala známého architekta Cassiana Branca, který stavěl např. lisabonské divadlo Eden či miniaturní park Portugal dos Pequenitos v Coimbře. Jeho úkolem spolu s Carlosem João Chambers Ramosem bylo navrhnout další pohraniční stanici, která byla otevřena v roce 1972.

Výsledný komplex je tvořen dvěma částmi. V první z nich byla k dispozici celní a daňová stráž a v druhé části byla směnárna a prostory určené pro turistický ruch. V druhé části byla také restaurace, která se pyšnila mozaikou z dlaždic od Manuela Lapy.

hraniční stanice

Na západ od této budovy bylo postaveno 20 bytů určených pro ubytování celníků a jejich rodin. Důvodem bylo to, že v okolí nebyla žádná vesnice, kde by bylo možné se ubytovat. V komplexu budov byl také sklad, strážní stanoviště, sportovní centrum a kostel.

Přijetí schengenské dohody v roce 1995, která zrušila většinu hraničních kontrol se stala i tato stanice nepotřebnou. Mnoho ubytovaných krátce potom opustilo ubytovací prostory a hlavní budova, včetně turistické a informační kanceláře byla nakonec uzavřena.

Jak se k pohraniční stanici Porto Roque dostanete?

Porto Roque se nachází v obci Marvaô,7330 asi 3 km od vesnice Gallegos a označuje hranici mezi Marvaô a Valencií de Alcántara ve Španělsku.  Přestože jsou tyto budovy opuštěné, je lepší je obdivovat pouze zvenčí.

Botanická zahrada Estufa Fria

Lisabon, Portugalsko

estufa fria lisabon

Tato kdysi zapomenutá oáza ve středu Lisabonu vznikla před více než stoletím a to čirou náhodou.

Na počátku 20. století byla dnesk nádherná botanická zahrada s více než 300 druhy rostlin s jezírky a vodopády poměrně dost neúrodným místem. Lisabon byl tehdy mnohem menší a v oblasti zahrady byl pouze opuštěný čedičový lom.

Když byl lom uzavřen kvůli velkému množství spodní vody, která ztěžovala těžbu, místní zahradník použil prázdnou jeskyni k uchování své sbírky rostlin z celého světa. Měl v úmyslu je osadit na Avenida Da Liberdade, která se v té době stala novou hlavní tepnou města. Přišla první světová válka, která narušila jeho plány a bývalý lom byl opět opuštěn.

Pak se ovšem stalo něco nečekaného. Starý lom s jeskyní se ukázal jako ideální místo pro vysazené rostliny, které se rozrostly v nádhernou zahradu. Tehdejší lisabonská rada změnila svůj názor a v roce 1933 byla otevřena – Estufa Fría “studený skleník”.

Od té doby bylo místo několikrát renovováno. Např. v 40. letech 20. století bylo přidáno jezírko a velká montážní hala. V roce 1975 byly přidány – Estufa Quente (horký skleník) a Estufa Duce (sladký skleník), kde byly umístěny tropické rostliny, kaktusy a další sukulenty.

čedičový lom estufa lisabon

Chladný skleník získal svůj název podle toho, že pro regulaci teploty uvnitř se používá přírodní systém. Pevná dřevěná konstrukce chrání skleník před zimními teplotami a v létě naopak zabraňuje vniknutí nadměrného tepla.

Poskytuje vhodnou teplotu pro pěstování rostlinných druhů z Číny, Austrálie, Peru, Brazílie či Korei. Turistickým lákadlem je také chodník vedoucí podél původního podloží odkud je vidět starý lom.

Jak se k zahradě dostanete?

Estufa Fría se nachází v parku Eduarda VII v centru Lisabonu. Nejbližší stanicemi metra jsou Marqués de Pombal a Parque.

Sanatorium Valongo

Valongo, Portugalsko

valongo sanatorium

O opuštěném sanatoriu, kde se léčili pacienti s tuberkulózou se traduje, že se v jejích zdech stále pohybují pacienti, kteří zde zemřeli.

Sanatorium Valongo bylo postaveno v roce 1910 původně pro pouze 50 pacientů s tuberkulózou, která byla vysoce nakažlivá. Bohužel jak se ukázalo původní kapacita nedostačovala a v jednu dobu zde bylo až 150 pacientů. Po dostavění dalších pater zde pobývalo až 500 pacientů.

sanatorium Valongo, portugalsko

Lékaři se zde staraly o pacienty až do jejich smrti protože v té době na tuto nemoc neexistovala léčba. Když se objevila antibiotika, která dokázala s nemocí bojovat, bylo sanatorium v roce 1961 uzavřeno.

V roce 1962 proběhl pokus o znovuotevření sanatoria, tentokrát jako domu s pečovatelskou službou. Ten byl však poměrně brzo uzavřen také díky obviněním ze zneužívání pacientů.

Po finálním uzavření budova chátrala a poznamenaly se na ní požáry i vandalismus. Podle legend je zde možné pozorovat paranormální aktivity. Říká se, že sanatorium mělo svou vlastní svatyni pro oběti tuberkulózy, které zemřely v jejích zdech.

Jak se k sanatoriu dostanete?

Najdete jej ve Valongu na souřadnicích: N 41° 10.033 W 008° 29.038

Klášter Kapucínů

Colares, Portugalsko

klášter kapucínů

Zřícenina františkánského kláštera pokrytá zeleným mechem čeká na průzkum ve vzdálených kopcích u letoviska Sintra.

V zalesněných horách obklopující Sintru najdete opuštěný klášter původně postavený tak, aby byl co nejvíce spjat s přírodou. Klášter ze 16. století je nyní zarostlý bujnou vegetací a izolovaný od civilizace. Připomíná scény z fantasy příběhů.

Tato kouzelná zřícenina dnes představuje únik z rušného a bohatého letoviska Sintra, podobně jako tomu bylo v roce 1560. Klášter byl založen skupinou františkánských bratří, kteří žili velmi jednoduše a snažili se zcela izolovat od běžného života právě v kopcích Sintry.

plánek kláštera portugalsko

Mniši zde skládali přísné sliby čistoty a střídmosti, proto žili v kobkách, které jsou vytesány do skal a byly navrženy tak, aby nenarušovaly idylu přírodní krajiny.

Spali na kamenných postelích v malých kobkách vyhloubených do obřích žulových kamenů. Jediné pohodlí představoval korek, kterým si obkládali stěny a střechy jako ochranu před chladem a mokrem. Korek se nacházel v hojném množství v okolních lesích. Proto je klášter také běžně známý jako “Korkový klášter”.

Klášter fungoval až do 30. let, kdy byly v Portugalsku zrušeny náboženské řády a komplex byl opuštěn. Dnes se stále více mísí s přírodou a je denně otevřen návštěvníkům přírodního parku Sintra-Cascais.

Jak se ke klášteru Kapucínů dostanete?

Přístup je trochu náročnější, což na druhou stranu odfiltruje davy turistů. Klášter leží cca 7 km od Sintra-vila a asi 5 km od křižovatky Parque Da Pena.

Pěší přístup je po delší a klikaté cestě, vyplatí se jít podle GPS souřadnic. Autobusy jezdí ke klášteru velmi vzácně. Je možné se svézt i taxíkem, ovšem cena bude poměrně hodně vysoká. Na místě se vybírá vstupné 7 Euro.

Aktuální informace zde: https://www.parquesdesintra.pt/parques-jardins-e-monumentos/convento-dos-capuchos/

Důl São Domingos

Portugalsko

měděný důl minas

Opuštěný důl se nyní podobá postapokalyptické krajině s opuštěnými budovami a krvavě červenou kaluží vody. Právě díky tomuto prostředí je návštěva dolu Sao Domingo strašidelným zážitkem.

Důl na měď se nachází v regionu Alentejo a nyní opuštěný důl poprvé použili již Féničané a Římané.

V 19. století byl důl znovuobjeven a pronajat britské těžební společnosti, která chtěla vydělat na rostoucí poptávce po mědi. Poblíž dolu postavila celou vesnici s domy, kancelářemi, sportovním zařízením, divadlem, kostelem i telefonní ústřednou.

lom minas

Během vrcholné fáze důl zaměstnával tisíce pracovníků z portugalska. Manažeři pocházeli z Anglie a žili v oddělené části vesnice. Až do první světové války byla měď hlavním produktem. Poté byla nahrazena těžbou síry, když se zvyšovala poptávka po kyselině sírové.

Dělníci zde těžili v nebezpečných podmínkách a díky stálému vystavení chemikálií se často objevovaly zdravotní problémy. V šedesátých letech se důl vyčerpal a těžba byla z důvodu nerentability zastavena. V roce 1966 se vypnuly poslední stroje a nezůstalo nic než opuštěná vesnice duchů s extrémně znečištěnou půdou a vodou.

Bazény s vodou se nyní plné červené vody s obsahem železa a vysokou kyselostí díky chemickým látkám. Právě strašidelná krajina přitahuje návštěvníky, takže domy bývalých manažerů byly přestavěny na hotel a ve staré hornické chatě najdete malé muzeum s některými artefakty.

Jak se k lomu dostanete?

Bývalý měděný lom najdete nedaleko vesnice Alentejo. Lom a okolní krajina je volně přístupná a lze vše projít pěšky. V létě si nezapomeňte vzít dostatečnou zásobu vody, protože zde může být opravdu horko.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *